Daňové spory a daňová trestná činnost

Každý rok dochází prostřednictvím daní a obdobných plateb k transferu významné části finančních prostředků v ekonomice (v ČR cca 40% v poměru k HDP). Je zcela vyloučené, aby v takto rozsáhlé oblasti neexistovaly spory, ať už od zcela zanedbatelných částek vzniklých omylem, až po spory strukturální.

Připočteme-li pověstnou složitost daňového systému, zjistíte, že spory týkající se daní jsou oblastí náročnou právně, ekonomicky, účetně, technologicky a zásadním způsobem mohou zasáhnout do činnosti a existence daňového subjektu.

V širokém smyslu daňové spory mohou být vedeny i za účasti orgánů činných v trestním řízení, pokud jednání daňového subjektu naplní skutkovou podstatu trestného činu. Jistou zvláštností u daňových sporů však je, že i bez ohledu na zapojení orgánů činných v trestním řízení, je možné daňové subjekty postihnout citelným způsobem.

Rozlišení a vztah „obyčejných“ daňový sporů a daňové trestné činnosti v praxi může vyvolávat otázky, a to např. s ohledem na zásadu zákazu dvojího trestání. Zásadní však je, že obě řízení jsou na sobě nezávislé tzn. přestože může daňový subjekt pochybit a v rámci daňového řízení mu bude uloženo penále, automaticky to neznamená, že bude i odpovědný z pohledu trestního práva.

Trestní právo má přesně vymezené skutkové podstaty, kterých se musí fyzická či právnická osoba (skrze jednání fyzických osob, které je přičitatelné právnické osobě) dopustit. V trestním právu převládá povinnost orgánů činných v trestním řízení dokazovat skutečnost, že daňový subjekt spáchal trestný čin, což je zásadní rozdíl proti daňovému řízení, kde často důkazní břemeno leží na daňovém subjektu.

Trestněprávní odpovědnost může dopadnout i na manažery společností, a proto prevence a aktivní daňová compliance by měla být součástí jejich řídící strategie.

Týká se vás problematika daňových sporů? Neváhejte nás kontaktovat.